PLENÉROVÝ A POZNÁVACÍ
KURZ
VŠECHNY CESTY
VEDOU
DO ŘÍMA
ČTYŘI DNY TVORBY
A POZNÁVÁNÍ V SRDCI ŘÍMA
17. – 20. ŘÍJNA 2026
PLENÉROVÝ A POZNÁVACÍ
KURZ
VŠECHNY
CESTY
VEDOU
DO ŘÍMA
ČTYŘI DNY TVORBY A POZNÁVÁNÍ
V SRDCI ŘÍMA
17. – 20. ŘÍJNA 2026
PLENÉROVÝ A POZNÁVACÍ
KURZ
VŠECHNY CESTY
VEDOU
DO ŘÍMA
PRŮVODCE PRO ÚČASTNÍKY
Řím pro pozorování a skicování
Průvodce k vybraným místům čtyřdenního poznávacího zájezdu
Během putování nebudeme mít všude čas na dlouhý výklad. Berte tento text jako zásobník souvislostí: přečtěte si příslušnou zastávku předem, nebo až po návštěvě, kdy se obraz místa může usadit. Nejde o úplný dějepis Říma. Jde o několik pevných bodů, díky nimž ruina, chrám, náměstí nebo malba přestanou být jen kulisou pro fotografii.
Jak se dívat
Na každém místě si vyberte jednu věc, kterou opravdu sledujete: rytmus oblouků, poměr světla a tmy, pohyb davu, osu prostoru, povrch kamene nebo jedinou figuru. Řím se nedá obsáhnout. Dá se ale pozorně vidět.
Rychlý klíč k Římu
V Římě se téměř nikdy nedíváme na jednu dobu. Antická konstrukce může nést středověký kostel, barokní náměstí může držet půdorys římského stadionu a moderní dopravní ruch může probíhat pod úrovní, kde kdysi tekla voda nebo probíhala soudní jednání. Přibližně platí:
- Antika dává městu kostru: cesty, fóra, akvadukty, chrámy, stadiony a technickou odvahu.
- Křesťanský a středověký Řím starší hmotu často přebírá, překládá a zachraňuje novým užitím.
- Renesance znovu objevuje míru, člověka, antický řád a prostor jako promyšlenou konstrukci.
- Baroko staví na divadle: pohyb, světlo, překvapení, voda, emoce a umění, které vás vtáhne dovnitř.
Střed města
Zde se antická stopa mění v současný pohyb města. Nejlépe funguje, když se nenecháte zcela spolknout davem a místo toho najdete jednu osu, podle níž si prostor přečtete.
Pantheon
V kostce. První chrám zde nechal roku 27 př. n. l. vybudovat Agrippa, spolupracovník císaře Augusta. Stavba, kterou vidíme dnes, je však především radikální přestavba za císaře Hadriána z let 118 až 125 n. l. Nápis na průčelí stále nese Agrippovo jméno, a tak umí budova dodnes velmi elegantně mást své návštěvníky.
Proč přežil. Roku 609 byl Pantheon proměněn v kostel Santa Maria ad Martyres. Právě změna funkce ho uchránila před osudem mnoha antických staveb. Je to jeden z nejlépe zachovaných římských monumentů a zároveň místo pohřbu Raffaela i několika italských králů.
Geometrie jako zkušenost. Výška interiéru se téměř přesně rovná průměru kupole: jde o něco více než 43 metrů. Do koule by se vešel celý vnitřní objem rotundy. Oculus má průměr 8,92 metru a je jediným přirozeným zdrojem světla. Déšť, který jím padá dovnitř, odvádí soustava otvorů v podlaze.
Pro skicář. Zkuste nedělat pohlednici portiku. Uvnitř zachyťte poměr malého kruhu oculu k ohromné hmotě kupole. V Pantheonu je světlo fyzická věc: pohybuje se po stěně a podlaze jako velmi pomalá postava.
Fontana di Trevi
V kostce. Trevi není jen fontána, ale monumentální konec antického vodovodu Aqua Virgo. Ten nechal roku 19 př. n. l. vybudovat Agrippa a dodnes je jediným antickým akvaduktem, který je nepřetržitě v provozu. Barokní fontána, jak ji známe, vzešla ze soutěže vypsané papežem Klementem XII. v roce 1732; projekt vytvořil Nicola Salvi.
Jak číst fasádu. V centru dominuje Oceanus ve voze ze skořápky, taženém jedním divokým a jedním klidným koněm. Celá kompozice pracuje s kontrastem pohybu a řádu: voda je nespoutaná, ale architektura ji promění v přesně řízené divadlo. Reliéfy po stranách připomínají legendu o prameni a Agrippovo založení vodovodu.
Co může zmást. Fontána se ve skutečnosti opírá o Palazzo Poli. Není tedy volně stojící sochou, ale fasádou, která se otevřela do malého městského prostoru. V tom je její účinek: uličkami přicházíte do relativního sevření a náhle se před vámi otevře vodní jeviště.
Pro skicář. Zahoďte detailní sochy. Udělejte si nejprve tři hodnoty: nejtmavší štěrbiny pod skalou, střední kámen architektury, nejsvětlejší vodu. Až potom přidejte dvě protichůdné diagonály koní a tritonů.
Piazza Navona
V kostce. Dlouhý oválný tvar Piazza Navona není náhoda ani barokní rozmar. Přesně opakuje obvod stadionu císaře Domitiana, postaveného roku 86 n. l. pro atletické soutěže a závody. Zbytky stadionu leží asi pět až šest metrů pod dnešní úrovní ulice.
Náměstí, které pamatuje hry. Jméno Navona se vyvinulo z latinského agones, tedy hry. Od 17. do poloviny 19. století se náměstí v srpnové dny dokonce částečně zaplavovalo a fungovalo jako letní podívaná. Starý tvar stadionu tedy zůstal živý dlouho poté, co zmizela původní funkce.
Berniniho divadlo vody. Uprostřed stojí Berniniho Fontána čtyř řek. Čtyři monumentální figury představují tehdy známé kontinenty: Dunaj Evropu, Gangu Asii, Nil Afriku a Río de la Plata Ameriku. Zahalená hlava Nilu neznamená stud, ale tehdy neznámý pramen řeky. Obelisk nad nimi byl přenesen z Maxentiova cirku u Via Appia.
Pro skicář. Náměstí si zaslouží dvě různé skici: jednu jako půdorysnou oválnou osu s proudem lidí a druhou jako barokní střet svislice obelisku, pohybu fontány a zvlněné fasády Sant’Agnese in Agone.
Antický Řím
Tady není třeba usilovat o rekonstrukci všeho, co chybí. Nejcennější je pochopit, jak velká část města stále určuje dnešní terén a pohledové osy.
Koloseum
V kostce. Flaviovský amfiteátr vznikl v 1. století n. l. z vůle císařů flaviovské dynastie. Název Koloseum získal až podle obrovské sochy císaře Nerona, takzvaného Kolosu, která stála poblíž. V antice šlo o největší amfiteátr svého druhu a o mimořádně sofistikovanou stavbu pro masová představení.
Nejen gladiátoři. Konaly se zde gladiátorské hry, štvanice se zvířaty i další podívané. Důležité je vidět Koloseum jako infrastrukturu moci: stavba uměla organizovat obrovské publikum, jeho sociální vrstvy, vstupy, pohyb i pozornost. Pod arénou fungovala složitá soustava podzemních prostor a jevištních mechanismů.
Druhá kariéra stavby. Po zákazu gladiátorských her v roce 438 začalo Koloseum postupně chátrat. Ve středověku a renesanci sloužilo mimo jiné jako zdroj stavebního materiálu; část kamene se dostala i do svatopetrské baziliky. Ruina tedy není jen následek času a zemětřesení, ale také stopa dlouhého a velmi praktického znovupoužívání.
Pro skicář. Nesnažte se nejprve popsat všechny arkády. Najděte elipsu stavby a potom rytmus opakování: oblouk, pilíř, stín, oblouk, pilíř, stín. Koloseum je dobrá lekce v tom, jak z téměř mechanického řádu vznikne velká dramatičnost.
Forum Romanum
V kostce. Údolí Fora bylo původně bažinaté. Na konci 7. století př. n. l. bylo odvodněno a během více než tisíce let se stalo středem veřejného života Říma: politiky, obchodu, soudnictví, kultu i triumfálních oslav.
Jak číst ruinu. Forum nebylo muzeum chrámů. Bylo to hustě osídlené centrum, kde se vyjednávalo, soudilo, obchodovalo a předváděla se moc. Římská bazilika zde neznamenala kostel, ale veřejnou síň, často soudní a obchodní. Zkuste si prostor představit nikoli prázdný, ale hlučný a zaplněný lidmi.
Vrstvy času. Oblouk Septimia Severa na západním konci Fora vznikl roku 203 n. l. jako oslava císařových vítězství nad Parthy. Později se některé antické stavby proměnily v kostely: například Kurie Julia nebo chrám Antonina a Faustiny. Křesťanské užití paradoxně zachovalo části, které by jinak nejspíš zmizely.
Pro skicář. Vyberte si jeden fragment a doplňte k němu jen tolik okolí, aby bylo patrné měřítko. Jeden sloup, porušené kladí, strom, člověk. Necháte tak na papíře fungovat stejnou věc jako v realitě: to, co chybí, je součást obrazu.
Palatin
V kostce. Palatin uchovává stopy sídlišť doby železné spojených s nejranějším jádrem Říma. Tradice jej spojuje s Romulovým založením města, ale archeologie zároveň ukazuje, že šlo o dlouhodobě obývaný a proměňovaný kopec, ne o jediný okamžik z mýtu.
Od aristokratů k císařům. Ve 2. a 1. století př. n. l. tu bydlela římská elita. Augustus si Palatin zvolil za sídlo a později se kopec stal adresou císařských paláců. Z latinského palatium se nakonec odvozuje evropské slovo palác. To je drobný, ale výmluvný detail: z konkrétního římského kopce se stal obecný pojem pro vladařské sídlo.
Pro skicář. Z Palatinu se nedíváte na dekorativní panorama, ale na mapu města ve vrstvách. Při skice krajiny si zkuste rozdělit obraz do tří pásem: ruina v popředí, Forum ve středním plánu a současný Řím v dálce. Vznikne z toho velmi římský motiv: čas není za sebou, ale nad sebou.
San Luigi dei Francesi a Caravaggio
Kde jsme. Předpokládáme zastávku v kapli Contarelli v kostele San Luigi dei Francesi, jen několik kroků od Pantheonu. V jedné boční kapli jsou tři Caravaggiovy obrazy se svatým Matoušem: Povolání svatého Matouše, Umučení svatého Matouše a oltářní obraz Svatý Matouš a anděl.
Zlom v umělcově kariéře. V roce 1600 získal Caravaggio zakázku na Povolání a Umučení svatého Matouše. Šlo o jeho první velkou objednávku náboženských námětů a o zásadní obrat: ukázal, že dokáže biblickou scénu napsat drsnou přítomností obyčejných lidí, nikoli vzdálenou idealizací.
Povolání jako okamžik. Kristus vstupuje zprava do místnosti, kde muži počítají peníze. Jeho gesto navazuje na ruku Adama z Michelangelova Stvoření Adama, ale místo prvního nadechnutí lidského života zde přichází výzva ke změně života. Matoušova identita zůstává záměrně ne úplně jistá: ukazuje na sebe, nebo na mladíka vedle? Právě tato nejistota obraz udržuje v pohybu.
Pro skicář. Zde nemá smysl opisovat postavy. Sledujte směr světla a ruku Krista. Caravaggio pracuje s tím, že temnota nejde okolo figury, ale přes ni; postavy se z ní jen na okamžik vynoří. Zkuste černobílou miniaturu, v níž budou čitelné jen zdroj světla, ruka a pár hlav.
Vatikán
Vatikánská zastávka je koncentrát papežské moci, sběratelství, náboženské tradice a několika vrcholů renesance i baroka. Nezkoušejte ji projít jako seznam povinných děl: je lepší vidět méně a opravdu si to zapamatovat.
Vatikánská muzea
V kostce. Nejde o jedno muzeum, ale o síť sbírek, sálů a částí Apoštolského paláce. Vývoj papežských sbírek je dlouhý: za Julia II. se začala formovat slavná sochařská kolekce v Oktogonálním dvoře, v 18. století vzniklo Pio Clementino a později přibyly další archeologické, etruské, egyptské, křesťanské i moderní sbírky.
Jak neztratit pozornost. Muzea jsou plná mistrovských děl, ale hlavní dojem může zničit tempo a dav. Dobře funguje vybrat si tři opěrné body: antickou sochu v Pio Clementino, Galerii map a Raffaelovy sály. Vnímejte také samotný palác: nejde jen o věci vystavené na stěnách, ale o prostory, které si papežové nechávali vytvářet pro reprezentaci i soukromý život.
Galerie map. Je to mimořádný příklad toho, jak se v 16. století propojovaly věda, politika a obraz země. Mapy Itálie nejsou jen dekorací chodby; říkají, že území lze změřit, pojmenovat a zároveň proměnit ve velkolepou vizuální podívanou.
Pro skicář. Uvnitř muzeí neskicujte bez výslovného povolení. Místo toho si po cestě ven napište tři vizuální věty: co bylo nejsilnější, jaký mělo barevný tón a jaký vztah měla figura k prostoru. Venkovní skica nebo poznámka z paměti pak bude daleko živější než zakázané rychlé opisování.
Sixtinská kaple
V kostce. Kaple nese jméno papeže Sixta IV., který starší Cappella Magna nechal obnovit v letech 1477 až 1480. Stěny nejprve vyzdobili mimo jiné Perugino, Botticelli, Ghirlandaio a Cosimo Rosselli. Michelangelo dostal zakázku na strop v roce 1508 a práci dokončil roku 1512; Poslední soud na oltářní stěně maloval v letech 1536 až 1541.
Čím je víc než stropem. Strop je promyšlený celek, který na první pohled působí jako architektura, ačkoli je malovaný. Devět hlavních polí vypráví příběhy z Genesis; kolem nich sedí proroci a sibyly a na stěnách se vedle sebe odvíjejí Mojžíšův a Kristův příběh. Kaple je obrazový program, ne sbírka samostatných ikon.
Pro skicář. Tady je práce prostá a přísná: dívat se, nezapisovat obraz. V kapli je zakázáno fotografovat i filmovat a platí povinnost absolutního ticha. Informace, které budeme potřebovat, je dobré si říct před vstupem; potom si nechat pracovat vlastní paměť a vidění.
Bazilika svatého Petra a stejnojmenné náměstí
V kostce. Základní kámen nové baziliky položil Julius II. roku 1506 na místě starší konstantinovské baziliky. Projekt se během více než jednoho století proměňoval za dvaceti pontifikátů. Středem zůstala tradice hrobu apoštola Petra, kolem níž se stavba i její význam soustředí.
Kdo je kdo. Na podobě stavby se podíleli Bramante, Raffael, Michelangelo, Giacomo della Porta, Carlo Maderno i Bernini. Maderno dokončil průčelí v letech 1608 až 1612. Kupoli navrhl Michelangelo a po jeho smrti ji v letech 1588 až 1590 dokončili Giacomo della Porta a Domenico Fontana. Náměstí je Berniniho velké barokní gesto: otevřený předprostor, který město vede k bazilice.
Tři opěrné body uvnitř. Michelangelova Pietà vznikla roku 1498, když mu bylo pouhých třiadvacet let. Z jednoho bloku carrarského mramoru vzniklo dílo, na něž Michelangelo vytesal své jméno – výjimečně, protože to u žádné jiné své práce neudělal. Nad hlavním oltářem stojí Berniniho bronzový baldachýn, který označuje místo tradovaného Petrova hrobu. Pohled pak stoupá ke kupoli, jejíž vnitřní prostor dosahuje výšky 117 metrů.
Pro skicář. Nejlepší motiv je venku. Vezměte si jen část kolonády, obelisk a pohyb lidí. Pozor na dvě odlišné věci: bazilika je svislá a soustřeďuje pohled vzhůru, zatímco náměstí je vodorovné a rozevírá se do stran. Tento kontrast je vlastní podstatou místa.
Za Tiberou
Trastevere a Gianicolo nenabízejí jen odpočinek po památkách. Ukazují jiný rytmus Říma: méně monumentální v ulicích, ale o to silnější v měřítku, materiálu, výhledu a paměti města.
Trastevere
V kostce. Jméno Trastevere pochází z latinského trans Tiberim, tedy za Tiberou. Ve starověku se těžiště města rozvíjelo na druhém břehu; tato čtvrť tedy byla doslova za řekou. Dnes se o ní často mluví jako o malebné a autentické, ale užitečnější je vidět ji jako městskou čtvrť s vlastní, dlouhou vrstvou náboženské, řemeslné i každodenní historie.
Na co se zaměřit. Basilica Santa Maria in Trastevere je podle tradice patrně prvním oficiálním místem křesťanského kultu v Římě. Ve čtvrti jsou také Villa Farnesina s Raffaelovými freskami, Palazzo Corsini, Santa Cecilia a San Francesco a Ripa s Berniniho Extází blahoslavené Ludoviky Albertoni. I když tam nepůjdeme všude, pomůže vědět, že za večerními restauracemi se skrývá mimořádná kulturní hustota.
Pro skicář. Zde nehledejte monument. Všímejte si sevřených průhledů: úzká ulice, fasáda na konci, prádlo nebo markýza, skútr, člověk ve dveřích. Kresba může být velmi jednoduchá, ale hlídejte si hloubku prostoru a teplý tón starého zdiva proti chladnému stínu.
Gianicolo
V kostce. Gianicolo je vyhlídkový kopec nad Trastevere, z něhož se otevírá jeden z nejširších pohledů na historické centrum a kupoli svatého Petra. Nejde jen o hezký konec dne: místo je silně spojeno také s obranou Římské republiky v roce 1849 a s pamětí Garibaldiho bojovníků.
Památník a dělo. Promenáda byla po vzniku nového italského státu věnována památce obrany Říma a proměněna ve veřejný prostor. U Piazzale Garibaldi stojí jezdecká socha Giuseppe Garibaldiho a v okolí jsou desítky bust jeho spolubojovníků. Každý den přesně v poledne se od roku 1904 odpaluje slepá dělová rána; původně šlo o způsob, jak sjednotit čas, podle něhož se řídily městské kostelní zvony.
Pro skicář. Panorama je zrádné: je krásné, ale rychle sklouzne k ilustraci. Vyberte si proto pouze dvě nebo tři dominanty a vložte mezi ně velká prázdná pásma vzduchu. Řím z Gianicola funguje tehdy, když necháte město dýchat.
Přikládáme ještě itinerář expedice
TĚŠÍM SE NA VÁS!
Zde Vložte Text Nadpisu
© Blanka Křemenová 2026
© Blanka Křemenová 2026
© Blanka Křemenová 2026